Ženy bez hranic

Budeme diskutovat například o tom, jak mohou první varovné signály rozpoznat rodiče a školy, jak dostupná je dnes psychologická a psychiatrická pomoc, jakou roli mají školní psychologové, pediatři, poradenská centra a neziskové organizace a kde naopak mladí lidé v systému pomoci nejčastěji narážejí na překážky.

Druhá část setkání bude věnována otázce:

Jak má mladý člověk v 17 nebo 18 letech vědět, čím chce být?

Mnoho studentů opouští střední školu bez jasné představy o svých schopnostech, možnostech a reálném pracovním trhu. Někdo pokračuje na vysokou školu pouze proto, že se to očekává, jiný volí obor bez dostatku informací a další vůbec neví, kde začít hledat práci.

Chceme proto otevřít téma moderní profesní orientace – nikoliv pouze formou jednorázového testu, ale jako dlouhodobějšího procesu, který mladému člověku pomůže poznat vlastní schopnosti, zájmy, osobnostní předpoklady a reálné možnosti.

Budeme hledat odpovědi na otázky, jak lépe propojit:

školy – rodiče – psychology – kariérní poradce – firmy – vysoké školy – veřejné instituce.

Zajímat nás bude také to, zda by studenti měli mít více možností krátkodobých stáží, mentoringu, návštěv firem nebo setkání s lidmi z různých profesí ještě před ukončením školy.

Důležitou otázkou bude i souvislost mezi oběma tématy. Nejistota ohledně budoucnosti totiž není pouze otázkou kariéry. Pro mladého člověka může znamenat pocit selhání, ztrátu sebevědomí nebo dlouhodobou psychickou zátěž.

Proto chceme hledat model, který nebude mladému člověku pouze říkat:

„Musíš se rozhodnout, co budeš dělat.“

Ale pomůže mu zjistit:

„V čem jsem dobrý? Co mě zajímá? Jaké mám možnosti? Kde si to mohu vyzkoušet? A kdo mi pomůže udělat další krok?“

Stejně jako při předchozích setkáních platformy Ženy bez hranic nechceme zůstat pouze u obecné diskuse. Cílem je propojit odborníky, školy, rodiče, mladé lidi, veřejné instituce a zaměstnavatele a hledat konkrétní možnosti spolupráce a praktická řešení.

Platforma Ženy bez hranic vychází z jednoduchého principu:

ASK & OFFER – Co potřebuješ? Co můžeš nabídnout?

Právě kolem mladé generace může mít tento princip mimořádný význam. Jeden člověk může nabídnout odbornou pomoc, jiný mentoring, další stáž, pracovní zkušenost, kontakt nebo inspiraci.

Duševní zdraví a profesní budoucnost mladých lidí nejsou dvě oddělená témata. Jsou součástí stejné otázky: jak vytvořit prostředí, ve kterém mladý člověk může bezpečně dospět, poznat sám sebe a najít své místo ve společnosti.

Během setkání jsme se zaměřily především na tyto otázky:

• jak vzniká dluhová past v situaci, kdy člověk přechází mezi různými formami zaměstnání a není správně informován o povinných odvodech;
• jakou roli hraje zdravotní a sociální pojištění a jak lze řešit starší dluhy, penále a splátkové kalendáře;
• proč může být pro ženu 55+ obtížné získat stabilní pracovní poměr i při dlouhodobé snaze a desítkách či stovkách odeslaných životopisů;
• jaké nástroje má Úřad práce pro lidi, kteří skutečně chtějí přejít do legálního zaměstnání;
• co se děje v okamžiku, kdy má člověk vlastní bydlení, ale nemá dostatečný příjem pro běžné životní náklady;
• jak lze nastavit splácení dluhů tak, aby člověk současně mohl financovat bydlení, základní potřeby a rodinu;
• proč jsou jednotlivé instituce často schopny řešit pouze „svou část“ problému, ale chybí někdo, kdo by celý případ vedl od začátku až k reálnému výsledku.

Jedním z důležitých témat byla také hranice mezi odpovědností jednotlivce a odpovědností systému.

Naším cílem není zbavovat člověka osobní odpovědnosti. Stejně tak ale nestačí říci: „Najděte si práci a splácejte své dluhy.“ Pokud legální zaměstnání znamená okamžitou exekuci příjmu, zatímco člověk zároveň musí platit bydlení, běžné životní náklady a podporovat rodinu, může vzniknout paradoxní situace, kdy je přechod do legální práce ekonomicky téměř nemožný.

Právě zde jsme narazily na jeden z hlavních problémů současného systému: každá instituce řeší jen určitou část životní situace, ale člověk potřebuje jednu funkční cestu.

Proto jsme diskutovaly o modelu, ve kterém by jeden konkrétní případ spojil u jednoho stolu pracovníky sociální oblasti, Úřadu práce, zdravotní pojišťovny, dluhové poradny, zaměstnavatele a případně dalších odborníků.

Základní otázka zněla:

Co může vaše instituce v tomto konkrétním bodě udělat – a co udělat nemůže?

A následně:

Co je potřeba změnit, aby člověk nemusel pouze přecházet od jedné instituce ke druhé, ale měl reálnou možnost dostat se zpět ke stabilnímu a legálnímu životu?

Setkání potvrdilo jednu z hlavních myšlenek platformy Ženy bez hranic: skutečná řešení často nevznikají uvnitř jedné instituce, ale mezi institucemi.

Proto chceme dále rozvíjet princip ASK & OFFER – Co potřebuješ? Co můžeš nabídnout? Každý účastník může přinést část řešení: právní znalost, pracovní příležitost, zkušenost se sociálním systémem, mentoring, kontakt, odbornou konzultaci nebo schopnost propojit další lidi.

Do budoucna chceme podobné případy využívat jako praktické případové studie, na kterých lze identifikovat konkrétní místa, kde systém selhává, a zároveň navrhovat realistická řešení.

Jednou z možností je vytvořit pilotní program pro menší skupinu žen 55+, který by spojoval zaměstnání, dluhové poradenství, sociální podporu a individuální koordinaci případu.

Ženy bez hranic tak nechceme budovat pouze jako prostor pro networking a diskusi.

Chceme vytvářet místo, kde se konkrétní problém setká s konkrétními lidmi, kteří mají část řešení – a kde z této spolupráce může vzniknout nový funkční model.

Právě v tom vidíme smysl horizontální spolupráce mezi občanskou společností, odborníky, veřejnými institucemi a byznysem.

Společně jsme otevřely diskusi o tom, jakým směrem by se měla platforma ubírat, jaká témata jsou pro ženy žijící v Praze a v České republice aktuální a jak může platforma pomáhat nejen obecnou podporou, ale také konkrétní prací s jednotlivými případy.

Hovořily jsme o potřebě vzájemného propojení, sdílení kontaktů, zkušeností a odbornosti, ale také o tom, že mnoho žen se v různých životních situacích ocitá mezi systémy — mezi rodinou a prací, mezi integrací a izolací, mezi podnikáním a administrativou, mezi osobní odpovědností a nedostatečnou podporou.

Cílem platformy Ženy bez hranic je vytvářet prostor pro praktickou spolupráci žen napříč národnostmi, profesemi a životními zkušenostmi. Platforma se chce věnovat aktuálním tématům, analyzovat konkrétní případy, hledat možná řešení a propojovat ženy s odborníky, institucemi, neziskovým sektorem i veřejnou správou.

První setkání potvrdilo, že platforma může být místem, kde se osobní zkušenost mění ve společné téma, kde vznikají nové kontakty, konkrétní projekty a prostor pro hlas žen, které chtějí být aktivní součástí společnosti.

Setkání bylo prvním krokem k vytvoření otevřené pracovní platformy, která bude postupně rozvíjet své cíle, formáty práce, tematické skupiny, případové studie a konkrétní projekty zaměřené na podporu žen, integraci, spolupráci a veřejný dialog.